Přináším vám rozhovor s jedním z našich manažerů. Za všechny koutkaře se ptala Petra Kratochvílová (153cm).
Může i vzrůstem malý člověk dosáhnou vysokého pracovního postavení v tak velké a globální společnosti jako je Flextronics? Ještě bych se chtěla zeptat, jestli máte rád kočičky.
Ano může. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že na velikosti a výšce nezáleží. V podstatě máte dvě možnosti. Buďto všechny překřičíte, a prosadíte svůj názor, což už asi nepůjde, jelikož je tu Jirka Frgal, který daboval dinosaury v obou dílech Jurského parku a na třetí právě trénuje. Anebo ubijete své kolegy argumenty, proti kterým nelze nic namítat. Pokud by se jen trošku snažily, proložte svůj projev pár vulgárními výrazy, které je přivedou do rozpaků a nebudou schopni argumentovat. Už to používám par let a světe div se, funguje to! A k té druhé otázce, kočičky rád nemám, dalo by se říct, že je nesnáším. Jsou to jedny z nejprotivnějších zvířat, který ani neumějí štěkat. Nechtěl bych je doma ani náhodou!
Jaký je to pocit během necelého roku přijít postupně o "moc" nad HR a později i MISem?
Pocit to není zrovna nejpříjemnější a je pravdou, že jsem kvůli tomu zažil i pár bezesných nocí. Přijít o MIS nebylo až tak tragické, jelikož v té době to byla banda "blbců a zmatkařů" která měla ve všem bordel, zmatek a vnutit jim nějakou kloudnou myšlenku bylo prakticky nemožné. Ale teď už je to minimálně o 1000 % lepší a hned bych je bral zpět pod svá ochranná křídla. Jenže od té doby, co mají Táňu, tak na mě slušně řečeno úplně kašlou. Co se týče HR, to bylo mnohem horší. Takovou koncentraci inteligentních a atraktivních žen jinde ve Flextronicsu nenajdete. No a navíc tam byl můj oblíbený pracant Dan Olszyna. A ten pocit, že jim imponujete je k ničemu nepřirovnatelný. Pro rejpaly bych jen dodal, že jsou věci horší jak sex a lepší jak sex, ale NIC se mu však nevyrovná! Naštěstí můžu ještě komandovat mé hochy z facilities (česky řečeno zedníky) a nahrazovat jím tak povětšinou nedostatečnou otcovskou výchovu. Sice je to banda tvrdohlavých beranů, ale jsou moji a ty už nedám!
Všichni se ptají na věci týkající se práce, takže v tom budu pokračovat i já. Proslýchá se, že již nejste vrchním skladníkem, ale byl jste degradován na palubního nástěnkáře.
Doufám, že vás uklidní, když řeknu, že ne. Nevím, kdo tento blud vypustil, ale chytnout ho, tak vyskočím a pořádnou mu lisknu. Stále jsem "vrchním skladníkem", což dokazuje i to, jak často mě můžete potkat v modrém antistatickém plášti velikosti S. Mezi "Mellody Girls" Ireny Třískové naštěstí zatím nepatřím.
Koho by jste zvolil pracovníkem měsíce, potažmo pracovníkem roku a tím mu i dopřál báječnou dovolenou?
Pokud jsem u předchozích otázek musel s odpovědí váhat, tak u této je to snad až příliš snadné. Možná všechny překvapí, že to není nikdo ze skladu, kde jsem v poslední době strávil většinu svého času. Ale je to jedna z mých bývalých oveček, teda spíše beránků, kterého jsem dokonce sám přijímal ještě na Purkyňce. Ale teď Vás již nebudu napínat, je to náš nejmladší kolega z oddělení M.I.S, Pavel Helešic. Už vidím úsměv a údiv na Vašich tvářích, ale hned Vám to vysvětlím. Přišel k nám ve věku necelých dvaceti let a já hned věděl, že v něm něco je. Během pár týdnů se rozkoukal a začal uplatňovat své rozsáhlé znalosti z oboru, které doplnil svým osobitým stylem chování a přátelskosti. Pominu událost, kdy D. Benešovou, která asi zrovna měla své dny a měla irelevantní připomínky uzemnil, že vzhledem k tomu, že mami a miláčku říká někomu jinému, tak ji poslouchat nebude. Když o tom uvažuji, na jeho chování si nestěžovala jenom ona, ale i pár dalších, každopádně dává své práci maximum a mám dojem, že mu bude brzy Flextronics malý a on půjde dál za svou kariérou. Já dávám svůj hlas jemu a vy doufám také!
Jak se chystáte strávit letošní vánoce? Věříte na Ježíška? Pokud ne, obdarujete někoho z naší společnosti alespoň maličkostí?
Tak jako skoro každý rok v rodinném kruhu. Dokonce to letos vyšlo tak skvěle, že je budeme slavit 24. Prosince pohromadě. Mnohým to přijde jako samozřejmost, ale loni jsem je díky MISákům prošvihnul, jelikož mě na notebooku nastavili blbě datum (díky Pavle) a já byl místo toho na tahu. Co se týče mé víry v Ježíška, tak již od předminulých vánoc vím, že neexistuje. Prozradily mi to omylem mé děti, když místo dopisu Ježíškovi poslali své přání emailem mě. No a když jsem na ně poté vlítl, co to má znamenat, vše prozradily. Jen by mě zajímalo, kam mizely ty dopisy, co jsem pravidelně dával za okno. Dárečky pro spolupracovníky samozřejmě budou, utratím za ně celé letošní podzimní profit shares :-).
Co si myslíte o rapidním přírůstku pracovníků oddělení design? Myslíte si, že jsou pro společnost přínosem nebo naopak zátěží?
Začal bych tou druhou částí otázky. Na tuto věc je možné se dívat ze dvou úhlů. Pokud máte na mysli společnost jako takovou, řekl bych, že je jsou spíše zátěží a můžeme jen doufat, že i oni se budou držet současných trendů a odloží založení rodiny, nebo v lepším případě zůstanou bezdětní. Pokud však budeme brát za společnost jako takovou Flextronics, potom jsou přínosem nemalým a v tomto okamžiku jde jejich podivínství stranou a měli bychom je brát jako jakéhokoliv jiného kolegu, například buyera z Materials. Co se týče první části otázky, ano! Zdá se, jako by se množili dělením anebo nám je dodávala nějaká farma neúspěšně se pokoušející o klonování lidských bytosti. Jen osobně doufám, že jejich manager si je dobře vědom své zodpovědnosti a tuto situaci zvládne bez zaváháni. Prozatím jim bude na dveře zevnitř instalována místo kliky koule, aby nemohli ven z té své "klece" a pokusíme se jim vybudovat oddělenou budovu hned vedle té vstupní. Už je to zaneseno v BlueBooku na další rok a všichni tady u nás doufáme, že nám to schválí, jinak bůh chraň Flextronics.